Architekt Josef Havlíček
Autor zastavovacího plánu sídliště Kladno-Rozdělov a hlavní architekt šestice věžových domů Josef Havlíček (5. května 1899 Praha – 30. prosince 1961) Praha patřil k nejvýraznějším osobnostem meziválečné avantgardy a vedle architektury se věnoval i designu nábytku, sochařské či malířské tvorbě. Jeho sociální smýšlení se odrazilo mimo jiné v jeho zájmu o otázku levného bydlení pro ekonomicky slabé vrstvy, k jejímuž řešení přispěl řadou studií a návrhů. Po celý život udržoval styky s uměleckým světem, s nímž ho mimo jiné pojila i osobnost jeho manželky, sochařky Marty Jiráskové.
Věhlas Havlíčkovi přinesla především realizace Všeobecného penzijního ústavu na pražském Žižkově (později Dům odborových svazů, stavba 1932–1934), který navrhl společně s Karlem Honzíkem. Dům, přezdívaný „první pražský mrakodrap“, vzbudil značnou pozornost i v zahraničí a otevřel Havlíčkovi dveře do světa. V roce 1945 se stal českým delegátem Mezinárodního kongresu moderních architektů CIAM, v letech 1947–1951 byl členem jeho světové rady, v roce 1947 se účastnil činnosti komise, která navrhovala budovu sídla OSN v New Yorku, v roce 1958 vypracoval návrh na novou radnici v kanadském Torontu.
V Československu se Havlíček po druhé světové válce podílel na řadě velkých projektů. Vedle sídliště Kladno-Rozdělov to bylo například ojediněle ztvárněné sídliště Labská kotlina v Hradci Králové, územní plán Hradce Králové či dělnické domy v Záluží u Mostu. Vzhledem k odmítavému postoji k doktríně socialistického realismu čelil v první polovině 50. let silné kritice, která poznamenala i jeho zdravotní a psychický stav. Věžové domy v Kladně jsou tak jeho poslední velkou realizací.
V roce 2019 bylo Josefu Havlíčkovi in memoriam uděleno čestné občanství města Kladna.
